Krnovský minoritský konvent vznikl v r. 1274. Od svého založení do r. 1517 náležel k moravské kustodii česko-polské provincie, v letech 1517-1732 k rakouské provincii (jejich záležitosti spolu s opavským konventem řídil komisař pro Slezsko). V letech 1732-1822 patřil konvent k samostatné provincii moravské (spolu s konventem v Opavě a Uničově tvořily kustodii sv. Bonaventury). Od r. 1822 patřil do provincie česko-moravsko-slezské a od r. 1919 československé. V r. 1950 byla činnost konventu ukončena. Kníže Jiří Braniborský v 30 letech 16. století minority z Krnova vypudil a dosadil luterské kněze. V r. 1622 získal knížectví Karel z Lichtenštejna a minorité se mohli vrátit. Byla jim svěřena také správa farního kostela. V r. 1652 maloval pro minority oltář sv. Antonína Paduánského malíř Lorenz Heinz (+1689 v Krnově) a v r. 1677 uzavřel konvent s opavským zednickým mistrem Janem Františkem Frölichem smlouvu na postavení věže a stavební úpravy konventu. V r. 1665 zhotovil laický bratr a řezbář Fr. Bernard Stegmüller oltář v kapli Bolestné P. Marie se sochou Piety. Za vedení kvardiána P. Cornelia Oitweilera, který by1 i krnovským děkanem (+1679), byly provedeny přípravy na výstavbu poutní kaple. Stavbu dokončil kvardián Antonín Czepan. V letech 1722-27 provedl pak novou výstavbu poutního chrámu kvardián Bedřich Kubin. Od 30 let 18. století probíhaly také stavební úpravy konventu. Ke dvěma křídlům budovy bylo přistavěno třetí (1732), 1738 přistavěny dvě věže. V r. 1734 zřízeny dva nové oltáře. V r. 1741 byl pruskými vojsky vyplundrován kostel i konvent. 1765 kostel vybílen, pozlaceny a vyčištěny oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína. 1766 kostel vyzdoben freskami J. Sterna. V r. 1768 opravena věž. V r. 1770 bylo nařízeno v kostele umístit obraz sv. Josefa Kupertinského.
(materiál poskytla PhDr. Marie Schenková, CSc.)

Malířská výzdoba interiéru kostela
(fresky s náměty ze života P. Marie a Krista se starozákonními motivy se vztahem k životu P. Marie)

Původně gotický, barokizovaný kostel s pětiúhlým závěrem presbytáře osvětluje pět půlkruhově ukončených oken. Střední loď trojlodí je zaklenuta válenou klenbou s lunetami a oddělena čtyřmi páry pilířů od užších bočních lodí zaklenutých křížovou klenbou. Stěny presbytáře jsou rozčleněny malovanými zdvojenými pilastry s kompozitními hlavicemi, mezi nimi jsou namalována slepá okna, pod nimi v malbou imitovaných nikách zdobených kartušemi se vznášejí postavy evangelistů s příslušnými atributy. U triumfálního oblouku nad krycími deskami pilastrů jsou situovány čtyři ženské postavy, symbolizující kardinální ctnosti. Lunety v závěru presbytáře zdobí rokaje a kartuše, na ně pak navazuje malovaná kruhová kopule s anděly. Hlavní výjev na klenbě presbytáře má obdélný formát s půlkruhovým dekorativně vykrojovaným ukončením a znázorňuje Narození P. Marie. Pilíře hlavní lodi zdobí zdvojené pilastry s kompozitními hlavicemi, nad nimiž se v klenebních nábězích vznášejí postavičky andílků. Mezi pilíři jsou po obou stranách situovány tři obrazy. Na severní straně lodi Zasnoubení P. Marie, Sv. Rodina a Vyučování Ježíška, na jižní straně lodi Zvěstování, Očišťování P. Marie a Útěk do Egypta, na severní straně kruchty je namalován Hořící keř, protiváha Neposkvrněného početí P. Marie, na jižní straně kruchty Zjevení Immaculaty sv. Janovi. Na stropě hlavní lodi namaloval malíř do klenebních polí tři kruhové obrazy představující Mariinu cestu do chrámu, Navštívení P. Marie a Nanebevzetí P. Marie. Stěny bočních lodí člení mezi okny leseny. Na stropě severní lodi jsou mezi klenebními poli dva obrazy představující Oněmění Zachariášovo, Zvěstování archandělem Gabrielem a Sen Jakobův, v jižní boční lodi Proměnění na hoře Tábor a Nanebevzetí Henocha (protiváha Nanebevzetí P. Marie). Zbývající plocha mezi obrazy a architektonickou dekorací je vyplněna bohatou rokokovou ornamentikou, především kartušemi, květinovými girlandami, kyticemi, vázami a rokaji.
(Schenková Marie: Malířství 18. století v západní části českého Slezska)